Plujte s námi!

Námořnické vtipy


Na Titaniku přiběhne zděšený pasažér ke kapitánovi a silně s ním lomcuje. Při tom se ho ptá: „Jak daleko je nejbližší pevnina?”Kapitán mu odpovídá: „Dvě míle.”„Ano? To je přece úžasné! A kterým směrem?”„Směrem dolů!”

Turista s potápěčským instruktorem narazí pod vodou na velikého žraloka.„Není doufám lidožravý?” drkotá zuby sváteční potápěč.Instruktor chladným hlasem odvětí do vysílačky: „Myslím, že je. Ale nikdo, kdo na něj narazil, to už nemohl potvrdit.”

Dva vodáci stojí na břehu a bezmocně pozorují, jak se třetí převrátil s lodí a topí se. Z nešťastníka už je vidět na hladině jen ruka, když jeden z jeho druhů promluví k druhému: „Hele, tak jsi asi měl pravdu, že se do té záchranné vesty dává polystyren, a ne molitan!”

Loď se začíná potápět. Na lodi nastává nepopsatelný zmatek. Všichni cestující se vrhají o překot k záchranným člunům, perou se, strkají do sebe, křičí. „Jen žádnou paniku,“ zahřmí z megafonu sytý kapitánův hlas. „Nejdříve nastoupí ti cestující, kteří jedou na doplňkovou půjčku.“

Po palubě lodi běhá kapitán a křičí: „Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!“ „Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu…“

Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka. „Co blázníte?“ řve no ni rozčilený kapitán. „Zpátky!“ „A nepůjdu!“ trucuje dívka. „Prosím vás, co je tohle za nápady?“ „A nepůjdu! Sotva jsemskočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!“

Povídají si dvě dámy na potápějící se lodi: „Podívejte se, drahá pani, na toho směšného kapitána! Řekněte, copak tohle je nějaké potápění? To by měli vidět, jak se dřív lodě potápěly…“

Na širém moři ztroskotal velký zaoceánský parník. Několik lidí se zachránilo v malém člunu. Pluli tak už několik dnů a nikde nepotkali žádnou loď ani nespatřili pevninu. Jeden zachráněný se ptá ustrašeně druhého: „Co myslíte, najdou nás?“ „Ale jistě, jen buďte bez obav! Mne hledá policie pětistátů!“

Vypraví námořník po ztroskotáni: „A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!“ V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: „Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit… V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!“

„Když se loď začala topit,“ vyprávějí dvě dámy ve společnosti svým přítelkyním o katastrofě, kterou společně zažily, „byly jsme právě uprostřed velmi zajímavého rozhovoru.“ „No a dál!“ naléhají přítelkyně. „A my jsme si jednoduše povídaly a povídaly a povídaly… až jsme se octly na břehu.“

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: „Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel…“

Setkali se po letech dva námořníci. „No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě…“ „No a vidíš sám, že ne! Žiju!“ „Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě.“

Ptali se jednoho námořníka, proč byl vlastně propuštěn ze služby na ponorce. „Nelíbil se jim můj zvyk spát při otevřeném okně,“ pravil mořský vlk.

Ptá se přítel námořníka: „A setkal ses v Austrálii s nějakým vzácným zvířetem?“ „Jo, se slonem.“ „Ale vždyť v Austrálii sloni nežijí!“ „Však právě proto jsou tam vzácní!“

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: „Prosím vás, kdy tady máte léto?“ „To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu.“

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: „Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás… Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu…“ „Proboha! Co jste dělali?“ „Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.“

„Jaké bylo v Anglii počasí?“ ptali se námořníka, který se právě odtamtud vrátil. „Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy.“

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: „Tak vidíte, že umím francouzsky!“

„Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat,“ vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, „horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!“

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi: navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku. „To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavena,“ povídá nováček po prohlídce. „Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot.“ „Proč ne?“ usměje se důstojník. „Chcete to zkusit?“

„V Panamském průplavu se nám jednou stalo neštěstí,“ říká kapitán. „Srazili jste se s nějakou lodí?““Kdepak, ale já utratil všechny peníze z lodní pokladny a my neměli na zaplacení za průjezd!“

Matka se snaží vnutit mlsnému Petříkovi špenát: „Ty opravdu nechceš být silný jako Pepek námořník?”„Chci,” odpoví Petřík, „ten musel být ale silný, když to snědl.”

Námořník hlásí kapitánovi: „Promiňte, kapitáne, ale včera jsem byl ve službě opilý.”„Ale chlape, vždyť dneska jste taky opilý!”„Ano, ale to vám budu hlásit až zítra, kapitáne!”

Trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře, spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník. Zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!”

Námořník se po dobré večeři natáhne v kajutě, podívá se na ruce – na jedné má vytetováno Anička, na druhé Evička – a říká: „Tak, děvčata, která to dneska bude?”

Budí kamaráda námořník v krčmě pod stolem. Kamarád nic, spí jako dřevo. Námořník s ním tedy hrubě zatřese a křičí mu do ucha: „Georgi, vzpamatuj se! Upadlo ti tělo!”

Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá: „Loď se potápí, honem, loď se potápí!“ Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi: „Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!“

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim dokonce pomohl dopravit zásoby na loď. Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež začal náčelník chrčet, pískat, mrmlat, prskat, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům.Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí jazyka, a proto se ho zeptal: „Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?”Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl: „Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kurzu, který vysílali na krátkých vlnách.”

V přístavní krčmě se baví děvčata s námořníkem: „Slyšely jsme, že máte na prsou vytetovaného papouška. Ukažte nám ho!”Námořník si svlékne košili a dívky namítnou: „Jéje, vždyť tam žádného papouška nemáte!”„Víte, on zrovna sedí na bidýlku. Mám vám ho ukázat?”

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě: „Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši chytil včeramamuta!”Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá: „A jak jste ho vlastně chytil?”Námořník vypráví: „Bylo to v Barentsově moři, a ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.”

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!”„To nevadí, já se za chvíli budu zase vracet!”

Dva námořníci se houpou v záchranných vestách na hladině oceánu a jeden smutně povídá druhému: „Ponorka to byla skvělá. Škoda, že máš ten pitomý zvyk, chrápat při otevřeném okně!”

Když se loď přiblížila ke břehu, kapitán vykřikl: „Vyhoďte kotvy!”Po chvíli za ním přišel jeden z námořníků: „Pane, co máme dělat? Ty kotvy se nám nechtějí vejít doodpadkového koše!”

Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje: „Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!”„Ale kapitáne,” ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem ara řídit loď sám?”

„Plavčíku, kde to jsme?” ptá se námořníka na palubě zaoceánského parníku bohatá dáma.„Právě plujeme mořem Laptěvů,” sděluje jí člen posádky.Zazobaná paní se podívá přes palubu a znepokojeně říká: „Opravdu? Že žádné laptěvy nevidím…”

Plavčík na ledoborci zahlédne tonoucího.„Hoďte mu záchranné kolo!” rozkřikne se na námořníky.Chlap ve vodě se otřese: „Brrr! Rrradššši mmmi hhhoďďte kkožžžich!”

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: „Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici.”Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení… a vyletí druhá. Kamarádi počítají: „Třetí… čtvrtý… pátý… šestý…sedmý!”Ze země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: „Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!”

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?”„Prosím tě, na co?”„Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.”

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?”„Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí!”

„Jak ses mohl tak opít?” vyptává se jeden námořník druhého.„Byl jsem ve špatné společnosti.”„Prosím tebe, a v jaké?”„Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti.”

V námořnické krčmě, vyzdobené exponáty ryb, krabů a jiných nejedlých oblud, mezi modely starých vraků si dal kapitán Peterson řízek. Po několika marných zásazích nožem zavolal vrchního apravil: „Pane vrchní, tady to máte a pověste to zase na stěnu!”

Kanibalové zajmou trosečníky a chystají se je sníst, ale náčelník říká: „Nechte je být, dneska budeme mít utopence.”„Fuj, já už myslel, že jste kanibalové,” oddechne si jeden ze ztroskotaných námořníků.Náčelník se zamračí: „Nebojte, dočkáte se, teď ale přece nemůžeme nechat vaše utopené druhy zkazit!”

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: „Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel..“

„To jsem nevěděl, že sis koupil vodní lyže!” křičí na námořníka, který se žene po hladině jako blesk, známý rybář.„Žádné vodní lyže, to jsem jen špatně harpunoval žraloka!”

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi – navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku.„To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavená,” povídá nováček po prohlídce. „Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot.”„Proč ne?” usměje se důstojník. „Chcete to zkusit?”

Námořník z arktické expedice volá na kapitána: „Pane, viděl jsem mamuta!”Kapitán nevrle odsekne: „Člověče, tak jste ho teda viděl, nebo ho máte?“

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam, jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?”„Co by se stalo?” odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovanýchstřevících. Důstojník na něj křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!”„Cylindr?” udiveně odvětil nováček. „V devět hodin dopoledne?!”

Vypráví jeden námořník kamarádům: „Všechny ty vaše historky nestojí za nic! To já se včera zasloužil o to, že jistá mladá žena uhájila svou čest!”„To je úžasné! Povídej, jak se to stalo?” žasnou kamarádi.„Rozmyslel jsem si to.”

U barového pultu sedí na vysoké stoličce vytáhlý námořník, který se snaží navázat rozhovor s vedlesedící dívkou.„Víte, slečno,” povídá jí, „já vlastně ani nejsem tak veliký, ale my jsme brali dneska služné a já si sedím na peněžence!”

Námořník navazuje na lodi rozhovor s dívkou: „Jedete do Marseille služebně, anebo jen tak za zábavou?”„Služebně,” odpovídá dívka, ale pak dodá, „ale kdybyste chtěl, tak i za zábavou.”

„A jakou jste měl na lodi funkci?” vyzvídá na mladém námořníkovi, takovém uchu, pěkná slečna.„Muž přes palubu.”

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: „Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit… V pondělí sníme plavčíka, v úterý
kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!”

Po ztroskotání lodi se zachránili dva námořníci na skalnatém ostrově. Jednou takhle při prohledávání skalisek na ostrově objevili jeskyni a v ní poklad obrovské ceny. „Sláva, jsme zachráněni!“ zvolali radostně. „Za zlato si koupíme loď a odjedeme odtud jako boháči…“

To jiná trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník, zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!“

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

Námořník se vrátí po třech letech domů a vidí – čtyři děti!„Kde se vzalo tolik dětí? Ty dvě jsou mé, to vím. A tyhle dvě?”Žena se usměje: „Ty jsou zase mé.”

Před revolučními námořníky vystoupí Lenin. „Soudruzi! Pro dnešek musíme revoluci odložit. Džeržinskij jede na ryby.“ „No a co, bez něho by to nešlo?“ „Bez něho samozřejmě ano. Ale bez Aurory asi ne…“

Ptá se mladý námořník staršího: „Co je to vlastně ta bigamie?”„To je jednoduché – když máš v každém přístavu dvě manželky!”

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!”„Ani jste nemusel tak spěchat,” povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme…”

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: „Prosím vás, kdy tady máte léto?”„To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu.”

Námořník přiběhne do kapitánovy kajuty a hlásí: „Pane kapitáne, došlo nám uhlí!“ „A co na mě tak koukáte? Okamžitě všichni do vody – a tlačit!

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: „Jdu tam a to budete koukat, jaký tam
udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici.“ Kamarádi stojí v houstnoucím šeruna ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení…a vyletí druhá. Kamarádi počítají: „Třetí…čtvrtý…pátý…šestý…sedmý!“ Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: „Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!“

V přístavní krčmě vypukla rvačka. Rány lítaly na všechny strany, vřava neutichla ani na chvilku a když už to trvalo něco přes tři hodiny, vložil se do toho už i sám majitel krčmy. „Tak dost, mládenci!“ zařval mocným hlasem. „Ještě si dejte rychle každý pár facek a zavíráme!“

Povídá přítel majiteli přístavní krčmy: „Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!“ „A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby…“

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!“ „Dobře, a co jste byl předtím?“ „Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře. „Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně. „No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“

Stěžuje si jeden mladý námořník: „Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem …“ „Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve !“

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovanýchstřevících. Důstojník na něho křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!“ „Cylindr? V devět hodin dopoledne?“ diví se nováček.

Povídá nováček starému mořskému vlkovi: „Ty prý hraješ úžasně skvěle karty. Mohl bys mi vysvětlit zásady mariáše?“ „Ale to je velmi jednoduché. Jeden hráč vyhodí na stůl kartu a jeho spoluhráči mu nadávají…“ „A co dál?“ „Dál už nic. To je všechno.“ „Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“ Do anglické námořní školy přijíždí na kontrolu admirál a ptá se jednoho mladého důstojníka: „Dovedl byste vyjmenovat dvě velké osobnosti v historii anglického námořnictva?“ „Nelson a … promiňte, nezaslechl jsem dobře vaše jméno, pane admirále!“ Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?“ „Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí !“ Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. „Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. „Kdes ji sebral?“ „Vyměnil jsem j! za konzervy s jedním domorodcem.“ „A co s ní budeš dělat na lodi?“ „Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“ „A co krmení?“ „V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“ „A to jí chceš postavit v kajutě snadchlívek?“ „Ne, přivážu si ji k posteli.“ „No jo, ale umíš si představit ten smrad?“ „Co by, však ona si zvykne..Pochvaluje si nováček africký přístav, kde na čas zakotvili. „Město je to krásné, lidé milí a všechno je tady tak levné… Za čtyři dny jsem utratil dva dolary.“ „A za co?“ „Převážně za whisky a ženy.“ Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!“ Nováček se tedy odhodlá, vstane
a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?“ Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?“ „Prosím tě, na co?“ „Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.“ U barového pultu sedí na vysoké stoličce vytáhlý námořník, který se snaží navázat rozhovor s vedlesedící dívkou. „Víte, slečno,“ povídá jí, „já vlastně ani nejsem tak veliký, ale my jsme brali dneska služné a já si sedím na peněžence!“ Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích. „Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!